Čau, dnes se na potítku vrátíme do meziválečného období a probereme si život a dílo jednoho z nejvýznamnějších českých prozaiků a zcela nepochybně nejvýznamnějšího avantgardního prozaika Vladislava Vančury. Jelikož byl Vančura členem Devětsilu (který také zakládal a byl jeho prvním předsedou), můžeme sledovat vývoj jeho poetiky paralelně s vývojem této nejvlivnější české avantgardistické skupiny. V prvních Vančurových textech (př. Pekař Jan Marhoul) tak v souladu s Teigovými teoriemi převládá poetika proletářského umění, ve druhé polovině dvacátých let dominuje poetismus (Rozmarné léto), po generační diskuzi na konci dvacátých let a rozpadu Devětsilu již Vančura avantgardní projekt opouští, a nevěnuje se tedy surrealismu, ale již individualisticky rozvíjí svůj svébytný styl, v němž kombinuje patos barokní češtiny s modernistickými postupy a vypravěčskými strategiemi. Nadále má u něj formální stránka díla přednost před obsahem, syžet přesto začíná obohacovat o velká, až archetypální témata, jako je například láska členů dvou nepřátelských loupežnických rodin v Markétě Lazarové. Ve čtyřicátých letech pak Vančura začal vydávat monumentální prózu obrazů z českých dějin, dílo však již nestihl dokončit, protože se (podobně jako řada jiných českých levicových literátů – jmenujme alespoň Bedřicha Václavka) angažoval v protinacistickém odboji a stejně jako většina ostatních odborářů byl krátce po atentátu na Heydricha zastřelen.
Každý týden pro vás vypouštíme nové video. Pokud se o něm chcete dozvědět co nejdřív, sledujte nás na Facebooku a na YouTube kanále #napotítku. Tady na našem webu najdete různé články nebo třeba testy. Chtěli byste video na téma které jsme přeskočili nebo nám třeba říct, co se vám nezdá nebo se vám líbilo? Napište nám na Facebooku nebo do komentářů na YouTube a hlavně sdílejte, ať i vaši kamarádi a spolužáci mají na potítku inspiraci.
Ať se vám dobře čte!