Projekt Davida Jirsy a Daniela Zezuly, který nese název Na potítku, se věnuje výkladu a interpretaci českých i světových literárních děl formou videí na platformě YouTube. YouTube je mezi dnešními mladými dospělými asi nejčastěji využívaným komunikačním kanálem a médiem vůbec. Především v západních zemích je již normou a samozřejmostí, že je YouTube využívaný jako regulérní edukační prostředek – například slavná Yaleova univerzita pravidelně a zdarma zprostředkovává prostřednictvím YouTube audiovizuální záznamy přednášek, seminářů a podobně. A vzhledem k tomu, že v Česku se tento způsob předávání informací zatím příliš neuchytil, cílem našeho projektu Na potítku je tuto situaci změnit.
Naše videa samozřejmě nemají za cíl nahradit studentům četbu probíraných knih. Ve videích to neustále zdůrazňujeme a chce-li student podvádět, nejspíš využije jeden z desítek webů s vypracovanými čtenářskými deníky. Nejde nám ani o přeříkávání dějů knih, ale spíše o to, abychom čtenářům ukázali, jak lze v klasické literatuře číst mezi řádky, upozorňujeme na interpretační svobodu a prakticky neomezený konotační potenciál básnických prostředků. Jinými slovy: chceme ukázat, že i četba Shakespeara či Máchy neznamená nudnou povinnost, ale vzrušující zábavu.
Dlouhodobějším cílem je též odstranit z českého metaliterárního diskurzu některá zažitá klišé či neověřená fakta; například že metonymie je „přenesení významu na základě vnější podobnosti“, Karel Sabina byl konfident a zrádce, Hálek psal jednoduchou a naivní poezii, a tak zastínil kvalitnějšího Nerudu a podobně. Alespoň v tomto ohledu by snad mohla být videa příležitostně přínosná i pro některé pedagogy. Nechceme též sklouzávat k nešťastným pozitivistickým praktikám ve stylu „co tím chtěl básník říct“ či „básník napsal smutné dílo, protože mu zemřela manželka“, ale snažíme se vycházet z bohaté tradice českého strukturalismu, který je podle našeho názoru při středoškolské výuce zbytečně opomíjený.
Každý rok bychom rádi natočili videa o (zhruba) padesáti zásadních dílech české i světové literatury, postupem času bychom se však chtěli věnovat i literatuře populární. Pravda totiž je, že teenageři dnes obvykle buď nečtou vůbec, nebo čtou „lehčí“ literaturu. A v populární literatuře vidíme jednu z možných cest, jak přivést čtenáře k literatuře hodnotnější. Proč tedy neupozornit například na artušovskou jmennou symboliku v Harry Potterovi, na skryté varování před mediální manipulací v Hunger Games a další?
Dlouhodobý cíl je tedy jasný – přivést ke čtení co nejvíc mladých lidí. Název projektu sice explicitně odkazuje k maturitní zkoušce, což však samozřejmě neznamená, že jsou videa určená pouze maturantům. Zhlédnout je mohou i mladší studenti, učitelé, kteří se chtějí dozvědět něco nového, a samozřejmě také rekreační čtenáři, kteří si nejsou jistí, jak si některé dílo vyložit.
Projekt je zatím velmi mladý a stále je pro nás zcela zásadní získávat zpětnou vazbu od studentů i pedagogů. Jakým knihám se věnovat? Co ve videích vylepšit? Jsou výklady příliš jednoduché, nebo naopak složité?