Čau, dneska se z maturitního potítka přesuneme na to katederní a povíme si něco o strukturalistickém vědním oboru zvaném naratologie. Jak napovídá název oboru, naratologie se zabývá vyprávěním příběhu. To ovšem neznamená, že by se musela zabývat pouze uměleckou prózou, protože příběhy vyprávíme dennodenně i v rámci non-fikční komunikace, kromě toho příběh může být přítomný i v epické poezii, ve filmu, v dramatu. Nejprve se podíváme na kategorizaci vypravěče, protože s dvě stě let starými termíny „er-formový/ich-formový vypravěč“ si při interpretaci moderní (či nedej Bože postmoderní) literatury ani zdaleka nevystačíme. Dále nás bude zajímat kategorie „fokalizace“, protože při konstrukci fikčního světa nehraje roli pouze to, kdo mluví (tedy vypravěč), ale také to, z čího pohledu se na fikční svět díváme, ke komu vypravěč mluví, na koho je (obrazně řečeno) namířena kamera. Nakonec rozdělíme strukturu díla na dvě kategorie, příběh a osnovu, a povíme si něco o tom, jak je možné obě struktury kombinovat pomocí „časových skoků“, tzv. prolepsí a analepsí.
Každý týden pro vás vypouštíme nové video. Pokud se o něm chcete dozvědět co nejdřív, sledujte nás na Facebooku a na YouTube kanále #napotítku. Tady na našem webu najdete různé články nebo třeba testy. Chtěli byste video na téma které jsme přeskočili nebo nám třeba říct, co se vám nezdá nebo se vám líbilo? Napište nám na Facebooku nebo do komentářů na YouTube a hlavně sdílejte, ať i vaši kamarádi a spolužáci mají na potítku inspiraci.
Ať se vám dobře čte!