Čau! Dnes v EP49 se podíváme na Kafkovu Proměnu. Kafkovy povídky mají několik společných rysů. Jsou neinterpretovatelné, vypravěč nikdy neposkytne žádné jasné vodítko, jak si kterou scénu vyložit, a čtenáře to tak svádí k tomu, aby si pomáhal pozitivismem a při interpretaci uplatňoval znalosti Kafkova života. Ačkoliv bychom obvykle takové postupy měli odmítat, v Kafkově případě bych nebyl tak neústupný a dovolil bych menší „výjimku“. Ne snad, že bychom se měli dogmaticky držet Kafkova životopisu a důsledně interpretovat postavu „otce“ jako vtělení Heřmana Kafky či Řehořovu sestru považovat za personifikaci sestry Otly. V obecnější rovině si však můžeme představit pocity člověka, trpícího pocitem vykořeněnosti nejen z národa či generace, ale dokonce i z vlastní rodiny. Proměna nám ukazuje extrémně absurdní a vyhroceně ztvárněné drama moderního člověka chyceného v pasti pochybností o smyslu vlastní existence – proto je také Kafka považovaný za předchůdce existencialismu. Podle mého názoru je však největším přínosem Proměny pro naši dobu to, že svým způsobem varuje před nebezpečným (a o to svůdnějším) axiologickým relativismem, tedy problémem dotýkajícím se naší doby snad více než doby Kafkovy. Co je to mimochodem „axiologický relativismus“? Rezignace na snahu dobrat se pravdy…
Každý týden pro vás vypouštíme nové video. Pokud se o něm chcete dozvědět co nejdřív, sledujte nás na Facebooku a na YouTube kanále #napotítku. Tady na našem webu najdete různé články nebo třeba testy. Chtěli byste video na téma které jsme přeskočili nebo nám třeba říct, co se vám nezdá nebo se vám líbilo? Napište nám na Facebooku nebo do komentářů na YouTube a hlavně sdílejte, ať i vaši kamarádi a spolužáci mají na potítku inspiraci.
Ať se vám dobře čte!